Ztracen v
Japonsku
Vyhral jsem a odjizdim
Rad bych podekoval vsem, kteri se zucastnili souteze v Reflexu a poslali mi svuj hlas. Jiz od minuleho tydne vim, ze jsem vyhral. Navic se mi podarilo agenturu Ringier presvedcit a misto vikendoveho zajezdu pro dve osoby do vybrane evropske metropole mi prispeli na pulrocni letenku do Japonska. Rezervaci mam na pristi ctvrtek, coz znamena, ze za mene nez tyden odletam do Tokya. Praci bohuzel nemam vyjednanou zadnou, pouze par pohovoru. Takze bud budu mit stesti a najdu zajimave zamestnani a nebo se treba za dva mesice zase vratim domu. Kazdopadne se chystam hodne psat psat a take fotit, takze se zase nekdy urcite zastavte. A na zaver jeste drobne vysvetleni - v Reflexu jsem vyhral vlastne dvakrat, protoze jsem si jeden hlas poslal sam. Chtel jsem zjistit, kolik presne stoji SMS, pred tim, nez-li budu obtezovat sve zname. Co cert nechtel, samozrejme jsem vyhral a tak v poslednim cisle Reflexu je me jmeno uverejneno dvakrat. I kdyz to v pravidlech nebylo zakazano, po pravde si pripadam trochu hloupe.
Melodie ze serialu Goro bily pes
Tematem, na ktery dostavam nejvice ohlasu, je Goro bily pes. Takze jeste jednou rekapitulace. Tento serial byl v byvalem Ceskoslovensku vysilan nekdy na zacatku 80. let a silne poznamenal jednu generaci. Goro, bily pes Od te doby se na televiznich obrazovkach neobjevil a je ve hvezdach, zda se tak nekdy stane. V Japonsku je zcela neznamym pojmem. Kdyz jsem se byl na nej ve ctvrti Shibuya v pujcovne filmu ptat, tak na mne vyvalili oci a vytahli seznam typu Zlate stranky, kde byla drobnym pismem zachycena vsechna japonska filmova dila. Goro se japonsky rekne "Ougon no inu" tedy Zlaty pes a krome devitidilneho serialu byl natocen tez i celovecerni film. Bohuzel serial nikdy nevysel na VHS nebo DVD. Navic silne pochybuji, ze by ho meli s dabingem Jitky Molavcove. O co v serialu vlastne slo? Goro patri japonske holcicce Reiko Kitamori a v obojku ma ukryty mikrofilm, ktery dokazuje, ze jeji strycek Mishihara je nevinny. Mne bylo v roce 1984 6-7 let a tak jsou me vzpominky znacne rozmlzene. Treba si nekdo ze ctenaru vzpomene na vic, na pomoc Vam prinasim hlavni melodii ze serialu. Pochazi snad z CD "Pisnicky z Rosy" (doufam, ze mne nikdo nebude zalovat) a prekvapive je cesky otextovana. To ale prece ve filmu nebylo, ze?
Experti na CSS prosim pomozte!
Pocatecni nadseni ohledne CSS mne zvolna opousti. Cele dnesni rano jsem stravil re-designem pro tento blog a uz nemuzu. V Mozille vse funguje tak jak ma, ale v IE to proste blbne a blbne. Pravy sloupec (menu) ma zacinat na 80%. Bohuzel IE vypocitava tech 80% z cele stranky a ne nadrazeneho prvku. Tento zadrhel se mi podarilo obejit vlozenim radky

# margin-left: 65%;

Mozilla ji preskoci jako komentar, ale IE si ji precte a vyhodnoti. Pln radosti jsem vysledek uploadnul a zjistil, ze v pripade, kdy je levy sloupec (texty) mensi nez menu, 65% dava opet jiny vysledek. CSS se mi moc libi, ale studovat, ktere vlastnosti v kterem browseru funguji ci nefunguji, mne depta. Prosim Vas, kdyby nekdo vedel jak na to, dejte mi vedet.
Jak jsem hral v Tokyu hokej
Nekde v minulych zapiscich jsem se zminoval o mych nedelnich hokejovych zapasech. V parku Komazawa se kazdy tyden schazi particka chlapiku z USA a Kanady a take par Japonek. Vetsinou jsou to lidi, co se znaji hodne dlouho a vice nez o hru jim o to se potkat a prijemne poklabosit. Cas od casu vsak zaziji neco zajimaveho. Nedavno se u nich zastavil jakysi televizni japonsky stab a potreboval natocit reportaz o sportovnim povzbuzovani. Japonci totiz u sportu fandi "furee, furee", coz patrne vzniklo zkomolenim anglickeho "Hooray". Jak jiz jsem psal, nedelni zapasy probihaji bez hecovani a o zadnem "furee, furee" nemuze byt ani rec. Sef televizniho tymu vsak byl neoblomny a tak vznikla tato reportaz. Reporterka se z toho muze zblaznit, ale presne takhle vypada japonska TV. :) Pro pomalejsi spojeni je tu i lokalni verze.
Koiji-san zpiva znovu
Komu se zalibily japonske hity z minuleho prispevku, muze jasat. Prinasim vam jeste jednu pisen. Jedna se o naseho stareho znameho pana Koiji. Tentokrat nam brehu reky Moami Gawa zpiva Pisen rybare.
Autenticke japonske songy ke stazeni
V Tokyu jsem se seznamil s jednim prima chlapikem ze Statu. Jmenuje se Matt Norman a na zivobyti si tak jako naprosta vetsina "gaijinu" vydelaval vyukou anglickeho jazyka. Potkali jsme se na hodinach japonstiny. Prihlasit se na tyto kurzy byl vubec perfektni napad, protoze jsem poznal uzasne lidi z USA, Australie, Francie a pochopitelne Japonska. Matt krome uceni hral a zpival ve sve kapele, o ktere dodnes nevim, jak se jmenovala. Bohuzel nekdy na jare 2003 jsme trochu na sebe ztratili kontakt a tak, kdyz jsem ho v dubnu zval na svoji narozeninovou party, Matt se zklamane omluvil, protoze uz mel koupene listky do Ciny. Odtud vycestoval do Mongolska a pak vlakem pres cele Rusko do Evropy. Momentalne je v Irsku. Ale poslouchejte, cemu jsme ani jeden nechteli verit. Tento rok jsem mel "champagne" narozeniny - 26. dubna mi bylo 26. Dodnes si pamatuji, kdyz mi Matt rikal, ze tento rok mu je 27. A ptate se kdy? 27. dubna! No neni to znameni osudu? Dnesni clanek jsem ale chtel psat uplne o necem jinem. Pred svym odletem mi Matt venoval CD, ktere vlastnorucne vyrobil. Prevazuji pisnicky, ktere nahral v barech a klubech, kde ucinkoval. Za perly ovsem povazuji empetrojky, ktere si ted muzete stahnout ve formatu mp3. Nejprve si poslechnete rozhovor jeho studentem Koiji-sanem o prvni skladbe. Tou je tradicni japonska svatebni pisen. Druhou skladbu si sama (!) na minidisc nahrala 80-leta Kotsukiyo-san, dcera dalsiho Mattova studenta. Nefalsovane Japonsko primo do vasich usi!
zvol si styl nagoya daruma