Ztracen v
Japonsku
V Japonsku se ted telefonuje bradou
Poslednim japonskym hitem mezi mobilnimi telefony (keitai denwa) je Sanyo TS41. Reklama na nej ted bezi celkem casto. Ukazuje Japonku, ktera si priklada mobil na bradu nebo na celo a vypada hrozne zamyslene. Pak se ji najednou rozjasni oblicej a zvola "Mošimoši" neboli "Haló haló". Dlouho dobu mi smysl cele reklamy unikal, to se mi ale stava u hodne japonskych poradu. Pak jsem po meste zahledl nasledujici dvojici plakatu.

Zima na usi? Telefonujte bradou!Zima na usi? Telefonujte bradou! (rentgen)

Ale ani to mi neprislo nejak zvlast divne. Az teprve nedavno jsem se dozvedel, ze TS41 disponuje technickou novinkou zvanou Sonic Speaker. Ta umoznuje prenos zvuku vibracemi v kostech az do sluchoveho nervu. Momentalne timto modelem disponuje pouze operator Tu-Ka, cena je 4800 yenu. Neodolal jsem a vypravil se telefon vyzkouset. Svitoriva prodavacka mi predvadela model a ja se tvaril, jako ze si ho chci urcite koupit. Nakonec jsem ji poprosil, zda bych si nemohl vyzkouset Sonic Speaker. Ochotne souhlasila a predala mi mobil. Na predni strane telefonu je takova mala ploska, kterou jsem si pritiskl na bradu a cekal na vibrace. Japonka sedela primo metr od mne a tak kdyz mi volala, tak jsem slysel spise ji. Poradila mi, abych si rukou zakryl druhe ucho. Ucinil jsem tak a najednou jsem zniceho nic uslysel jeji hlas v me hlave! Neuveritelne. V tu chvili jsem si rikal, ze neni daleko doba, kdy budeme mit mobilni telefony zabudovane primo v tele. Prozatim si Japonci musi vystacit s bradou, celem a nebo loktem (to mi mila asistentka take radila, ale rikal jsem si, jak asi clovek poslouchajici telefoni rozhovor loktem muze odpovidat). Sanyo TS41 bohuzel nema anglicke menu. Horkym kandidatem na koupi tak zustava Vodaphone VS801SA, ktery jako jediny funguje jak v japonskem systemu W-CDMA, tak i evropskem GSM.
Takagi Bonsai Museum
Vcerejsek byl jednim z onech dnu, kdy si Japonsko vychutnavam plnymi dousky. Po obede kolem jedne hodiny jsme s Naoko opustili Nakano a zamirili do stanice Ichigaya, v jejiz blizkosti je Takagi Bonsai Museum. Ackoliv jsem jiz v Japonsku 14 mesicu, prilis jsem se s bonsaji nesetkal a tak jsem se na kvetenu celkem tesil. Jeste do vcerejsiho dnes jsem mel zazitou predstavu bonsaji jako malych stromku tak 20 centimetru vysokych. Vystava zacinala na male terase v 9. patre. Hned prvni strom "Chiyo-no-Matsu" mne uchvatil. V prekladu "Kral bonsaji" je borovice asi metr vysoka, naprosto nadherna a hlavne 500 let stara!

Chiyo-no-Matsu, bonsaj stara 500 let

Nasledujici dve patra byla uzasna, ale nejsilnejsim zazitkem byla bonsaj "Džu-un". Jedna se o jalovec "Shinpaku", ktery se vyskytuje (jak pravi pruvodce) "vysoko v horach, v mistech, kam lidska noha nevkrocila". Seminka roznesena vetrem se snazi uchytit v prolaklinach, kde je alespon trochu pudy. Zivotni podminky jsou tu velmi drsne a mnoho stromu zahyne v castych sesuvech kameni. Znicit tento druh jalovce ale neni snadne. I kdyz se casto stane, ze cast stromu zahyne a stane se z ni "Zin" - mrtva vetev, jalovec dokaze prezit a za nejaky cas se nad uschlou, mrtvou kurou opet zelena drobne jehlici. Shinpaku je cirym ztelesnenim vytrvalosti a sily. "Džu-un" je bonsaj stara neuveritelnych 800 let! Tady mluvime o zacatku 13. stoleti! V prvni chvili jsem zacal odhadovat, kolik zahradniku o tuto rostlinu pecovalo. Za predpokladu, ze jeden zahradnik se rostline venoval 50 let, to mame 16 generaci, ale spise mnohem vice. A ceho vseho byla bonsaj svedkem! Okamzite jsem ji videl v sidlem nejakeho feudalniho slechtice. Valky zacinaji a konci, panovnici se stridaji, Evropane prichazi do Japonska, pad samuraju, druha svetova valka. A coz teprve Evropa nebo Cechy!

Ju-un, bonsaj stara 800 let

Ma predstava byla az prilis romanticka, "Džu-un" je sice strom stary 800 let, objeven a presazen byl ale zhruba pred "pouhymi" 100 lety. V celem muzeu platil zakaz fotografovani, ale snimek "Džu-un" jsem si proste poridit musel. Bohuzel jsem byl vyrusen dvema skolackami a prinucen zbabele prchnout a tak tentokrat vam nabizim pouze tyto dva obrazky. "Džu-un" a dalsi exponaty si muzete prohlednout v cele sve krase na oficialnich strankach Takagi Bonsai Muzea. A pokud jsem nekoho z vas nalakal na navstevu, nezapomente si vytisknout slevu ze stranek Tokyo Convention & Visitor Bureau.
Zapomenuty e-mail
Cirou nahodou jsem vyhrabal jeden z emailu, ktere jsem rozesilal v dobe, kdy jsem jeste nemel vlastni stranky. Tento je z 5. zari 2002. Kdyz si ho tak procitam, uvedomuji si, jak uz jsem si na zivot v Japonsku hodne zvykl. Ze jsou Japonky blondate mne uz pripada jako zcela normalni.


Vazeni pratele a hlavne me drahe pritelkyne,

omlouvam se, ze jsem se tak dlouho neozval. Absolutne nestiham, vsechno tu utika hrozne rychle. Nedavno mi doslo, ze jsem v Tokiu uz cely mesic. Pritom mi to pripada, ze jsem priletel vcera.

Za mesic se toho ale hodne zmenilo. Jestli si pamatujete, minuly dopis jsem zehral ne ubytovani. Tak ted je to naprosto opacne. Bydlim primo ve stredu Tokya!!! Mam vlastni pokoj!!! Je sice krapet mensi, ale je to OK. Mam balkon!!! Bytecek je naprosto uzasny, ma sice par musek (koupelna je tak mala, ze se musim sprchovat nadvakrat - nejdrive tam strcim hlavu a telo a v druhe varce nohy), ale je to super. Bydlim hned naproti zastavky metra/vlaku, coz je a) skvele, protoze jsem za 15 minut v praci b) pekne na hovno, protoze lide z vlaku mi cumi z 5 metru do pokoje. Hned jak jsem se nastehoval, tak jsem asi par lidi sokoval, protoze jsem po sprse zapomnel, ze jeste nemam zavesy.

Jinak je to tady super, maji tady vyborne a hlavne ultrazdrave jidlo. Vsechny kalhoty jsou uz mi velke. Bomba, stava ze mne manekyn. Mensim problemem je, ze zacinam mit navyk na ryzi. Jak ji nemam, tresou se mi ruce a toci hlava. Asi bych ji nemel jist denne. A k tomu 2 kila.

Minulou nedeli jsem byl na raftu, kde jsem se stal (asi) hvezdou. Ale co bych Vam vsem pral videt, je nadherna priroda. Vyjeli jsem kousek za Tokyo ale ja si pripadal jak v raji. Vsude zeleno, vysoke a trme kopce, cista voda. No a rafting? Po vylozeni pravidel v japonstine (senseje jsem nonsalatne odbyl s tim, ze jsem uz na raftu byl v Alpach) se vyrazilo. Trvalo to neuveritelne dlouho, asi 4 hodiny. Delali jsme prestavky a jen tak plavali v rece. No bomba. Jedinou vadou na krase byl fakt, ze jsem v nejvetsich perejich vypadl ze clunu. Malem jsem prizabil jednu Japonku, ale co jsem mel delat - prizabit sefa jsem nechtel, tak jsem spadnul na ni. Na voziku ji to ale take slusi. Zazrakem jsem proplul kameny a zazrakem nasel sve padlo ve clunu. Absolutne nechapu jak to delam, vzdy kdyz vypadnu na raftu, moje padlo zustane ve clunu.

STUDUJI JAPONSTINU! Kazdy den mam asi 30 minutove hodiny primo v praci a k tomu chodim jeste do jazykovky dvakrat tydne na 2hodinove lekce. Tam jsem mimochodem potkal super lidi z GB, US a Francie. Mozna jste slyseli, ze v Japonsku maji automaty (vending machines) na vsechno. No neni to tak uplne pravda, v 90% je piti, pak cigarety a jidlo. Ale vcera mi znami ukazaly "eroticky" automat - no ted se ptate urcite, co takovy eroticky automat dela. Jestli je treba jen pro muze nebo i pro zeny. (moje prvni predstva byla neco na zpusob fotokabinky, kde by se misto foceni zakaznik "uvolnil"). Takze tento eroticky automat nabizi eroticke casopisy, cd a kdovi co jeste, ale (a ted se drzte) i pouzite spodni damske pradlo. No Japonci jsou asi fakt ulitli. Skoda ale, ze japonky ne - ja bych jim za sve biologicke zbrane snad i zaplatil.

Japonky jsou trochu divne, polovina z nich jsou blondyny. No nesmejte, tady je to samy preliv. Makeup jim musi trvat tak 3 hodiny. A mladi Japonci to samy, fakt by mne zajimalo, kolik casu jim trva uprava ucesu. A vsichni nosi co nejmodernejsi hadriky. A hlavne napisy v anglictine. I kdyz jim mozna ani nerozumi. Minuly tyden jsem videl jednu Japonku v triku s napisem "Sperma je zdrave, nebot obsahuje vitamin C". Napis byl v nemcine a Japonce mohlo byt tak deset. No dosly mi baterky v discmanu, tak budu knocit. Piste, piste, piste a vzpominejte na mne. Jste vsichni zvani. Prijedte a ja se o Vas postaram.

S nehynouci laskou

Vas

Marek-san

ps. protoze tento dopis bude cist moje mamka: koupelna je v pohode, tece mi
tepla voda a stolici mam tuhou a pravidelnou. :)

Spatne ostrihan
Citim jisty dluh vuci vsem, kterym jsem pred odletem slibil, ze jim budu psat, jak se mi v Tokyu dari. Nasledujici radky proto obsahuji zcela nepodstatne detaily z meho zivota. Varoval jsem vas.

Vcera vecer jsem slabossky podlehl nalehani Naoko a svolil, ze mne muze ostrihat. Duvodem nebyl ani tak fakt, ze jsem to opravdu potreboval, spise se Naoko tesila na me hnede vlasy. V Cechach zcela normalni a banalni, v Japonsku vyjimkou. Asi dve hodiny mne strihala a zasnene opakovala, jak se ji me kadere libi. Pak chvili mlcela, nacez mi s trochou paniky sdelila, ze to na jedne strane nejak prehnala. A mela pravdu. Zhruba centimetrovy oblouk hole kuze nad uchem je jako pest na oko. Jeste, ze nejsem blondak, kdo vi, jak by to dopadlo. O vikendu prijede navstivit Naoko kamaradka z Osaky - Sawako. Ze soboty na nedeli tak budu spat mezi dvema Japonkami. Joj! :) Ted mi dochazi, ze mne Naoko mozna zhyzdila naschval. Me zadosti o zamestnani jsou stale nevyslyseny. Mam byt trpelivy. Tak jsem trpelivy.
Vcelka Maja ve sluzbach japonskeho ISP
Jednim z nejrychleji se rozvijejicich poskytovatelu internetoveho pripojeni (ISP) a to v celosvetovem meritku je Yahoo Japan BB. BB je zkratka pro "broadband" a o "siroke pasmo" se opravdu jedna. Pripojeni 12-megabitem stoji 2480 yenu mesicne (zhruba 600 Kc), za 8-megabitu zaplatite 2280 yenu (530 Kc). Poulicni prodavaci Yahoo BB jsou doslova vsude - zastavky metra, obchodni centra, preplnene ulice. Obleceni v cervenych trikotech pokousi spechajici chodce modemy zdarma a dvema mesici bezplatne zkusebni doby. Cizince zase lakaji na levne mezinarodni hovory. Neni divu, ze Yahoo BB ziska kazdy den 7000 novych zakazniku. K neuvereni, ze? Takto rychle pripojeni vytvari prostor pro zcela nove sluzby - napriklad filmy. Krome klasickych japonskych anime, zacala BB TV v nedavne dobe nabizet i Cechum velmi dobre znamou Vcelku Maju. Pro kratkou ukazku tohoto serialu v japonskem zneni, prosim klikejte zde (pro prihlaseni pouzijte uzivatele vcelka007 a heslo maja007). Bohuzel, slava bozskeho Karla nedosahla brehu zeme vychazejiciho slunce.
Alfons Mucha na japonske plechovce francouzskeho kafe
Na automaty s napoji narazite v Japonsku na kazdem kroku. Casem si ale clovek vsimne, ze nabidka caju, kavy a limonad neni vsude shodna. Jednotlivych druhu je zde k mani opravdu hodne. Ovsem ze na mne v jednom obchodu vykoukne na plechovce "Salon de Cafe" Alfons Mucha, bych tedy necekal.

Alfons Mucha po japonsku


Pro uplnost dodavam preklad. Nad napisem "French Roast Blend" je katakanou napsano burendo, coz znamena anglicky blend, tedy cesky smes (kava s mlekem). Spodni napis zni sarondokafe kóchí - káva Sallon de Cafe. Pro fajnsmekry uvadim jeste odkaz na stranky firmy ITO EN, kde si muzete prohlednou dalsi dve Muchovy secesni plechovky.
Nemam rad CSS, nemam rad IE
Konecne jsem se rozhoupal a vytvoril dalsi CSS styl pro www.flyingczechman.org. Ctenari si ted mohou zvolit, zda jim vice vyhovuje hrad Nagoya ci detail hlav Daruma. JavaScript, ktery uklada nastaveni stylu do cookie, byl prevzat ze serveru A List Apart. Jako uz tradicne mam problemy s Internet Explorerem (a to mam verzi 6, v petkove verzi to je pry uplna katastrofa). Mozilla samozrejme zobrazuje vse tak, jak ma, coz znamena v souladu se specifikaci konzorcia W3C. Pokud v IE prepnete stranky do stylu daruma, zobrazi se Vam pod hlavnim "boxem" ohavny bily obdelnik. Vypada to, ze pravidla definovana pro odstavec "skins" (to je to male menu v pravem hornim rohu) Explorer nejakym zahadnym zpusobem aplikuje i na zbytek textu. Kdokoliv vi, kde jsem udelal chybu nebo jak tuto neprijemnost vyresit, tak at se mi prosim ozve. Za odmenu mu poslu z Tokya pohled :)
Prichod Noveho roku jsem oslavil v Jokohame
presneji receno v jokohamske Cinske ctvrti (Chukagai). Do pristavniho mesta jsme dorazili kolem 23:00. Ocekaval jsem bujare veseli na ulicich, ohromujici ohnostroj, piroteskni pruvody a sake zadarmo po celou noc. Misto toho jsem byl po prijezdu postaven do fronty, jejiz konec se ztracel nekde v dalce. Jak typicke pro Japonsko! Nastesti ve 23:30 se fronta rozhybala a my byli vpusteni na jakesi volne prostranstvi (rekl bych, ze parkoviste) v blizkosti svatyne Kanteibyo. Pote si vsichni poslusne posedali na zem a trpelive cekali. Ja pochopitelne trpel, protoze jsem proste nemel kam dat nohy a ustavicne jsem nekoho kopal tu zad, tu do boku. Patnact minut pred pulnoci potemnela vsechna svetla a pred ztichly dav vybehlo 8 Japoncu (mozna to ale byli Cinani), kteri drzeli asi dvoumetrove tyce, na jejiz koncich byl uchycen "rourovity" papirovy drak. Vse probihalo ve tme a scena byla osvetlovan pouze zablesky fotoaparatu. Po tanci draka (ryubu) prisel na radu tanec tygra (šišimai). Ten byl mnohem vice pusobivy, jak muzete videt na teto ukazce. I kdyz chybicka se obcas vloudila. Pak nastalo odpocitavani a byl konec. Dav se sporadane zvedl a zvolna rozplynul. Oslavy Noveho roku v Japonsku proste probihaji mnohem klidneji. Za celou noc jsem nezahledl ani jednoho opileho cloveka. Z Cinske ctvrti jsme si to zamirili do svatyne Kawasaki Daichi, kde nas cekalo dalsi cekani ve fronte. Podobne jako se v Cechach chodi o Stedrem dnu na Vanocni msi, Japonci putuji v Novem roce naklonit si bohy do šintoistickych svatyn. Podle clanku Frantiska Stauda navstivi svatyne v prvnich dnech 70% obyvatelstva a ja nemam sebemensi duvod tomu neverit. Spat jsem sel v 6 rano zcela strizlivy.
zvol si styl nagoya daruma