Ztracen v
Japonsku
Zapisky ze Seoulu - den druhy (nedele)
Nejak jsem si odvykl na alkohol a po pivech z predchozi noci mne to rano bolela hlava. Navic zase prselo, takze vylet do demilitarizovane zony definitivne padl. Museli jsme vymyslet alternativni program. Vedel jsem, ze Naoko se nechce moc courat po starych pamatkach a tak jsme vyrazili do moderni ctvrti Myeong-dong. Tahle cast Seoulu je presne takova, jak si Koreu predstavuji. Znackove obchody, vysoke domy, luxusni zbozi, mladi lide, mobilni telefony - takova korejska varianta tokyjske Šibuji. V prijemne restauraci jsme si dali obed, samozrejme korejske speciality - hovezi a kimči polevky a ryzi se zeleninovou smesi Bibimbap. Korejske hulky jsou kovove a tezsi v porovnani s japonskymi, ktere jsou drevene. Ctvrt Myeong-dong mne ale brzy omrzela a tak jsme si s Naoko dali rozchod a ja vyrazil do palace Deoksugung. Tady jsem zjistil, ze korejske palace jsou si asi hodne podobne a tak za necelou hodinku zase prchnul za dalsi atrakci. Ve skutecnosti jsem se ale jen tak potuloval po meste, zasel do korejskeho knihkupectvi a snazil se udelat nejake zajimave fotky. Mimo jine jsem objevil dva velke krestanske kostely a Karolinu Kurkovou. To uz jsem miril zpatky za Naoko. V restauraci blizko hotelu jsme si dali posledni korejske jidlo (hodne masa, hodne zeleniny, zensenova polevka) a ja celou dobu premyslel, zda ten zensen, co mam v polevce mam snist nebo ne. Vubec jsem si nemohl vzpomenout, co vlastne ten zensen je zac. Po veceri se uz nic zajimaveho nestalo. Hotel, letiste ... jedine neprijemne momenty za cele dva dny jsem si prozil pri opetovnem vstupu do Japonska. Imigracni urednik byl hodne neprijemny, vyptaval se na spustu veci a kdyby se mnou nebyla Naoko, kdo vi, jak by to dopadlo. Ale konec dobry, vsechno dobre. Fotografie najdete tady.

Restaurace McDonald's (Seoul, Korea)Noc prichazi (Seoul, Korea)

A perlicka na zaver! Pristi tyden ve stredu se zucastnim nataceni pro japonskou Fuji TV. Muj ukol bude stat v davu a jasat pokazde, kdyz se objevi na scene nejaka japonska celebrita. Uz se docela tesim.
Zapisky ze Seoulu - den prvni (sobota)
Mame velmi spatne pocasi. Vypada to, ze oba dva dny bude prset. Je deset hodin a jsme pomalu na odchodu z hotelu Crown, kam jsme vcera dorazili az nekdy kolem treti rano. Plany jsou zatim nejasne. Prvni zastavkou bude asi palac Gyeongbokgung, coz je hlavni turisticka atrakce Seoulu. V lobby jsem v noci sesbiral par prospektu a velmi mne prekvapilo, ze korejske cestovky delaji poznavaci zajezdy do demilitarizovane zony na hranicich se Severni Koreou. Jde o dost netradicni vylet ("Nemejte zadne obavy, nase cestovni kancelar garantuje bezpecny navrat i v takto nestabilnich podminkach!"). Hlavnimi lakadly jsou 33. tunel, ktery byl objeven v roce 1978 ("Pouze 44 kilometru od Seoulu, nepochybne urcen pro bleskovy vypad!"), pozorovatelna Dora ("Podivejte se, jak se zije v Severni Korei!") a Most svobody ("Pres 13,000 zajatcu kricelo Hura, kdyz se vraceli do svych domovu!"). Hodne mne to laka, uvidime zitra. Cekam, az se Naoko namaluje a zatim sleduji korejskou televizi. Protoze nicemu nerozumim, hodne mi pripomina japonskou. Jedinou vyjimkou je kanal, kde bezi 2 tydny stare zpravy CNN. Tusim, ze americka armada je v Korei stale jeste pritomna a tak to dava smysl. Navic veskere reklamy jsou cileny na vojaky, jen nechapu, proc jim pousti tak stare zpravy.

Jizni brana palace Gyengbokgung (Seoul, Korea)Trziste Namdaemun (Seoul, Korea)

Mozna jsme si vybrali spatny den, ale Korea mi pripada hodne depresivni. Proti Japonsku je vice sediva a spinava. Mladi korejsti vojaci v maskacich jsou na kazdem kroku a bez rozpaku pokukuji po Naoko. Metro trochu smrdi a bezdomovci jsou tu hlucni a vypadaji nebezpecne. Zebraji i primo ve vagonech. Jedinou veci, kterou mne pobavili, bylo, ze jich hodne hraje go nebo nejakou podobnou stolni hru (na rozdil od jejich japonskych kolegu, ktere zase casto muzete zahlednou zabrane do cetby komiksu).

V Seoulu je nekolik kralovskych palacu, ale Gyengbokgung je z nich nejznamnejsi. Cely komplex je velmi rozsahly. Pocasi nam nepreje, chvilemi poprchava a hory, ktere normalne tvori impozantni pozadi, se ztraci v mlznem oparu. Jsem neoblomny a Naoko vlacim po pamatkach asi hodinu a pul, nakonec vsak podleham a jedeme se podivat na pravy korejsky trh v blizkosti brany Namdaemun. Tady si uvedomuji, ze me predstavy o Seoulu byly dost nepresne. Tohle neni druhe Tokyo plne vysokych budov, modernich pristroju a preplnenych ulic. Tady na Vas dychne prava Asie - predstavte si vietnamske trziste v Cechach, zimu a dest ala Blade Runner a zvlastni mix veci dobre znamych ("znackove" obleceni a boty, zelenina, ryby) i velmi exotickych (obrovske koreny zensenu ve sklenenych bankach, masivni praseci hlavy vcelku). Samozrejme nam to neda a tak zkousime mistni kulinarske speciality - korenene testoviny Tteokbokki, vajecnou omeletu na spejli Odang a sladke susenky Punopan. Naoko si kupuje asi 10 kilo vyhlasene korejske pochoutky kimči, coz je nakladane a hodne korenene cinske zeli. Smraka se a my na navstevu dalsiho palace uz nemame cas.

Hodne Japonek cestuje do Korei z duvodu levnych kosmeticky sluzeb jako jsou sauny a nejruznejsi masaze a Naoko si samozrejme tuto prilezitost nenechala ujit. Po celodenni ture jsme se vydali do masazniho salonu, kde si Naoko objednala 45-minutovou kuru. Co je levne pro Japonku, nemusi byt levne pro Cecha a tak jsem se rozhodl, ze si tuto kratochvili necham ujim. Vydrzel jsem to ale pouhych 15 minut. Kdyz jsem videl, jak si to Naoko uziva, rekl jsem si, ze Korejky mne nemasiruji kazdy den a objednal se take. Jo, byla to parada. Pak se slo na veceri do restarauce, kde se asi za 400 Kc mohlo jist dle libosti. Hlavnim duvodem ovsem byl fakt, ze v cene bylo tez zahrnuto pivo. Prijemne jsem se opil a v noci spal jak miminko. Jeste pred tim jsme marne hledali karaoke, kde bychom si mohli "zabékat", bohuzel nas ale vsude odmitli, jelikoz zdejsi karaoke jsou jen pro Korejce. Rekl bych, ze jsem v jednom podniku domorodce i trochu nastval, kdyz jsem na ne omylem zacal mluvit japonsky. Korejci a Japonci se proste nemaji v lasce. Fotografie z obou dvou dnu najdete zde.
Muze si blog na sebe vydelat ?
Predem se omlouvam, nasledujici text nema nic do cineni s Japonskem. Clanek pisi v dobe, kdy jsou stranky ::: ztracen v Japonsku ::: pres sedm hodin nedostupne a mnou cloumaji pocity zmaru a zklamani. Castecne si za vse mohu sam, jsem totiz hostovan zdarma na serverech www.pipni.cz a administratori davaji jasne najevo, ze "free" klienti jsou az na druhe koleji. Nemam jim nic za zle a v okamzicich, kdy servery bezi jsem jim dokonce i vdecny. Bohuzel vypadky jsou celkem caste, SMTP server a zalohovani(!) neexistuje. V pondeli jsem prekonal rekord v navstevnosti, kdy mne navstivilo 191 lidi a tak velmi vazne uvazuji o prechodu na placeny hosting. Na 99% se tak stane jiz celkem brzy. Ovsem delam tak s tezkym srdcem, ma budoucnost je nejista a kazdou korunu resp. yen ted obracim dvakrat. To mne donutilo k nasleduji vyzve vsem v "bloggerske" komunite - Jak si na sebe blog muze vydelat ? Nemate nekdo nejake napady nebo zkusenosti ? Jsou reklamni bannery k uzitku ?

Jen co jsem dopsal predchazejici odstavec, tak jsem si uvedomil jeho zbytecnost. Blogy nejsou vydelecne uz z povahy veci a tech par, kterym se to podarilo, mi preci nebudou vyzrazovat sva obchodni tajemstvi. Ach jo, jde se platit.
Muzeum valky Yushukan
Rada z nas si Japonsko a vse japonske az velmi nezdrave idealizuje. Existuji vsak skutecnosti, pred kterymi nelze jen tak privirat oci. Jednou z nich je fakt, ze Japonsko bylo znacnou cast sve historie militantnim a velmi nebezpecnym statem. Prvni invaze Korei probehla jiz v roce 1592, ale nejvetsi teror zde zpusobili Japonci za druhe svetove valky. V obsazene Korei byla japonstina vyhlasena jako oficialni jazyk a rada Korejcu prinucena bojovat za japonske barvy. Pres 100 000 korejskych zen slouzilo japonskym vojakum jako sexualni otrokyne. Navic se Japonsko dodnes nedokaze se svou minulosti vyrovnat, coz stezuje vztahy s okolnimi staty. Bezni obyvatele vsak patrne zustavaji v sladke nevedomosti. Skolni ucebnice ale i jine texty jsou casto pouhou glorifikaci Japonska, o cemz jsem se sam presvedcil pri navsteve kontroverzni svatyne Yasukuni, resp. Valecneho muzea Yushukan. Vystava zacina celkem nevinne - ozdobne brneni samuraju, nablyskane savle a mece, luky, muskety - z toho vseho na vas dychne minulost a trochu i romantika. Jak se vsak dostavame do novejsi a novejsi doby zjistujeme, ze vzdy je Japonsko liceno jako stat, ktery se snazi udrzovat mir a valku voli jen jako posledni moznou variantu. Napriklad obsazeni Korei je obhajovano rostoucim vlivem Ciny. Nepripomina vam to nahodou neco?

Yasukuni Jinja - fotografie mrtvych vojakuYasukuni Jinja - tabla duchu

V muzeu jsem mel poprve na vlastni oci shlednout letoun kamikaze. Nikdy mi neprislo, ze je tak maly. Nicmene nejpusobivejsi casti muzea jsou fotografie lidi, kteri byli posmrtne vyhlaseni "svatymi strazci" Japonska. Vetsinou se jedna o vojaky, kteri zahynuli v nejdulezitejsich konfliktech pocinaje rokem 1869 a nyni uz jako duchove "kami" strazi dal klidny spanek vsech Japoncu. Byt vyhlasen "svatym strazcem" bylo povazovano za nejvyssi cest, ktere muze vojak dosahnout. Mezi "vysvecenymi" vsak najdeme i civilisty, vzdy se ale jedna o obeti v dobe valky. A protoze Japonci valci celkem casto, pocet "svaty strazcu" se v soucasnosti odhaduje na dva a pul milionu. Pokud pomineme fakt, ze se jedna o znacne propagandisticky nastroj, zda se byt vse v poradku. Ale neni tomu tak. V roce 1978 vyvolalo protesty celeho sveta "vysveceni" 1068 valecnych zlocincu, mezi nimi i trinacti, jejichz provineni jsou hodnocena jako zvlast zavazna (Class A). Samozrejme, ze s Japonci to ani nehnulo, navic nekteri japonsti premieri brnkaji na nervy okolnim statum castymi navstevami svatyne Yasukuni. V tomto ohledu vede soucasny premier Japonska Junichiro Koizumi, ktery svatyni navstivil jiz celkem ctyrikrat.
Japonsko a svaty Valentyn
Vsichni dobre vime, ze oslava svateho Valentyna se zmenila v ciste komercni zalezitost. Japoncum krestansti svati nic nerikaji a tak je zrejme, ze i v Japonsku se jedna o svatek umele vyvolany a podporovany komercnimi subjekty. Rozdil proti Cecham je ovsem v tom, ze zde na sv. Valentyna dostavaji darky muzi! A to nejen od svych pritelkyn. Divky rozdavaji specialni baleni cokolad svym kamaradum, spolupracovnikum, pribuznym, tajnym laskam, tatinkum, bratrum, manzelum, milencum, sefum atd. Zijete-li tedy v Japonsku a na 14. unora nemate doma ani jednu cokoladku, rozhodne tu je problem. Z povahy darku lze tez vycist pocity divky vuci vam. Jedna-li se o lacinejsi a mensi giri čoko, vezte, ze Japonka Vas bere jako dobreho pritele, v pripade luxusnejsich a casto i podomacku vyrabenych honmei čoko uz jsou jeji pocity mnohem silnejsi. A jakmile dostanete misto cokolady treba kravatu nebo penezenku, tak je to uplne jasne. Pochopitelne, ze tato tradice ma hacek - tzv. Bily den (14. brezna), kdy se role obraci a muzi shani darky pro sve neznejsi polovicky. Bohuzel pro mne, Naoko prohlasila, ze se ji vice libi americka verze svateho Valentyna a tak mi nezbyde nez ji zitra koupit kvetiny.

update: Budme radi, ze jsme Cesi! Prave jsem se dozvedel, ze v Japonsku je nepsanym pravidlem, ze kdokoliv dostane na sv. Valentyna darek, musi dotycne na Bily den venovat darek (vetsinou zase sladkost) v trojnasobne hodnote! To se muze hodne krute prodrazit :) Japonske cokoladovny navic zmasirovaly masy tak kvalitne, ze prvni valentynske darky se rozdavaji uz treba 7-8 letech. A mnohdy maji za nasledek traumata na obou stranach. Kluci se boji 14.2. do skoly, protoze mozna nic nedostanou a holky zase premitaji zda chlapec, kteremu chteji venovat honmei čoko, jich nedostane ten den prilis. Pochopitelne se navic vsichni hrozne stydi.
Chcete pracovat v Tokiu ?
Pokud jste v Japonsku nikdy nebyli, nikoho tu neznate, nemate dojednanou praci a japonstina je pro vas "rozsypana ryze", tak na to hodne rychle zapomente. Az by vas totiz presel kulturni sok a zacali byste hledat zamestnani, zjistili byste, ze jeny se rozkutalely neprijemne rychle, nicemu stejne nerozumite a ani nevite, kde s hledanim zacit. Snad nejlepsi bude, kdyz tu vylicim, jak jsem se vlastne do Japonska dostal ja.

V cervnu 2002 jsem zdarne ukoncil studia na prazske VSE a hned nasledujici mesic odletel na staz u firmy Gaiax. Staz jsem ziskal jeste jako student prostrednictvim organizace AIESEC. Ve firme Gaiax jsem byl neco mezi spravcem site a programatorem. Plat jsem dostaval na mistni pomery dost nizky - 170.000 yenu (pro castku v Kc del ctyrmi). Za bydleni (2x4 metry, sezenete-li levnejsi, povazujte to vyhru v loterii) a telefon jsem platil 70.000 yenu, za jidlo v prumeru kolem 60.000. To znamena, ze pro moji osobni potrebu mi mesicne zustavalo asi 40.000. Tato castka vetsinou padla na cestovni vydaje (vylety do Kjota, na Okinawu atd.). I tak se mi ale podarilo neco malo nasetrit a tyto uspory mi nyni pomahaji prezit. A i kdyz mam ted prijem hodne blizky nule, nastesti nemusim platit najem a tak penize nemizi tak rychle. Take jsem trochu upravil jidelnicek, takze za jidlo tydne utratim tak 10.000 yenu.

Najit trvale zamestnani v Japonsku je obtizne. I samotni Japonci maji problemy a neverili byste, co vsechno za prace jsou ochotni vykonavat. K tomu tu vse hrozne dlouho trva a je normalni hledat praci treba 6 mesicu. Pokud jste ale dobrodruzne povahy a preci jen priletite do Japonska jako turista, dostanete do pasu razitko, ktere rika, ze zde muzete zustat maximalne 90 dni. Ma lhuta vyprsi 26. unora, uteklo to rychle. Puvodni plan nejak nevysel. Jakmile naleznete firmu, ktera Vas hodla zamestnat, musite ziskat tzv. Certificate of Eligibility a pak se dle zakona vratit do Ceske republiky, zde dostat prislusne razitko a zase se do Japonska vratit. To snad nedela vubec nikdo. Veskere papirovani lze vyridit na uradech v nejblizsi zemi (tj. Korea). Staci maly vylet do Soulu a do Japonska se vracite s vizem v pase. Takze zpusob, jak legalne pracovat v Japonsku existuje. Ma to ovsem hacek a to poradny - najit zamestnavatele. Pokud nevlastnite pracovni vizum, vas budouci zamestnavatel se za vas musi zarucit, ze po dobu jednoho roku budete mit staly prijem. Tomu se rika "visa sponsorship" a firmy se tomu vyhybaji jak cert krizi. Maji totiz z ceho vybirat, konkurence je tu neskutecna. Je mi 26, mam VSE, dejme tomu 4-letou praxi, anglicky mluvim plynne, s japonstinou zapasim, ale Tokyo mi srazilo sebevedomi nekam k minusovym hodnotam. Obcas si pripadam jako naprosty dement. Navic jsem celou dobu pocital s moznosti, ze budu ucit anglicky, ale bohuzel jsem byl nekompromisne odmitnut s tim, ze pokud nejsem rodily mluvci a nebo nemam alespon 12 let studia na anglicky mluvici skole, proste to nejde. To je ale situace pouze u anglictiny, protoze Americanu, Britu a Australanu je to nepocitane. S vyukou napr. nemciny takove problemy nejsou. Muj kamarad z Mlade Boleslavi uci nemecky jazyk ve Fukuoce. Tento text ale popisuje situaci v Tokyu, ktere je naprosto odlisne od zbytku zeme. I tak ale doufam, ze jsem odpovedel na nektere otazky, ktere se objevily v komentarich.

I kdyz bych mel Japonsko brzy opustit, nestane se tak. Jeste se mi nechce to vzdavat. Pristi patek proto odletam na tri dny do korejskeho Soulu. Pri navratu na japonskou pudu, dostanu dalsi sanci v podobe novych 90 dnu.
Fuku wa oči, oni wa soto!
aneb "Stesti vitej, dablove zmizte!". Timto ritualnim pokrikem zastrasuji Japonci kazdy rok tajuplne dabliky oni, kteri symbolizuji smulu a nestesti. Deje se tak 3. unora a svatek se jmenuje Setsubun. Ovsem i Japoncum doslo, ze samotny vykrik asi stacit nebude a tak si poridili mocnou zbran - varene fazole. V japonskych domacnostech se dodnes udrzuje tradice, kdy se otec prestroji za dablika a zbytek rodiny po nem hazi fazole a tak zahani vse spatne z minuleho roku. Setsubun je totiz pozustatek cinskeho kalendare a prave v tento den konci stary rok. Co ovsem delat pokud zijete sam? I na to tradice pamatovala. Bud si v obchode zakoupite specialni baleni fazoli a snite presne tolik seminek, kolik je Vam let anebo se vypravite do nejblizsiho chramu ci svatyne. Mnichove zde v tento den rozhazuji lusteniny plnymi hrstmy a stastlivec, ktery alespon jednu fazoli chyti, muze ocekavat dobry rok. Dluzno dodat, ze krome mnichu je stale normalnejsi vidat v podobne cinnosti politiky, bojovniky sumo, hvezdy show-businessu a Boba Sappa.

Podobnou kratochvili jsem si nemohl nechat ujit. Prvni zastavkou byla svatyne Hie v moderni ctvrti Asakusa. Obrad hazeni fazoli neboli Mame Maki mel zacit v 11:30.Pruvod mnichu propletajici se davem I kdyz jsem si dal slusnou casovou rezervu, podarilo se mi vydat se opacnym smerem a tak, kdyz jsem do svatyne dorazil, bylo jiz po vsem a ja dumal nad rozslapanymi fazolemi, ktere byly roztrouseny vsude okolo, co se vlastne stalo. Nezbyvalo, nez-li zkusit stesti jinde. Vydal jsem se proto do starobyle ctvrti Asakusa. Asakusa byla poloprazdna, coz mne hodne prekvapilo. Uz jsem byl na odchodu, ale na posledni chvili mi jeden duchovni zrizenec potvrdil, ze oslavy zacnou kolem ctvrte hodiny. A tak se i stalo. Pruvod asi 30 mnichu napochodoval v zastupu do hlavniho chramu Sensoji a za chvili se objevil na improvizovanem podiu. Ja jsem nelenil a vylezl na podiu pod nimi a mel tak dokonaly prehled o davu, ktery se shromazdil s vidinou instantniho stesti. Pote co mnisi vyhazeli veskerou fazoli, na podium vtrhli maskarni postavy a predvedli velmi prapodivny tanec. To uz zacinalo poprchavat a jiz tak nepocetny dav jeste vice proridnul. Na dalsi show to uz nevypadalo a tak i ja ctvrt Asakusa opustil. Fotografie najdete zde.
Svatecni loga na japonskem Google
Google netreba predstavovat, tento nastroj pro vyhledavani se stal tak rozsirenym, ze nektere prohlizece jej umoznuji pouzivat primo z prikazove radky. Coz je sice vyhodne, ale na druhou stranu clovek prijde o radu jedinecnych mutaci loga Googlu. Co ale mozna netusite je fakt, ze japonsky Google ma obrazky uplne jine a k uplne jinym prilezitostem. A jak tak koukam, tak to plati nejen pro Japonsko. Kdo hleda, ten najde.
Hodina cestiny
Mozna nekteri z vas zaregistrovali netradicni komentar, ktery se objevil celkem nedavno u jednoho z clanku. Byl psan roztomilou cestinou a autorkou byla japonska divenka Tomoko, ktera si loni prozila skolni rok na nejmenovanem gymnaziu v Brne. Ted je zpet v Japonsku, ale Cechy ji natolik ucarovaly, ze se jednou hodla vratit a tak pilne studuje cesky jazyk. A protoze kurzy cestiny, ktere jsou momentalne v Tokyu dostupne, jsou pro ni prilis jednoduche, konverzace s rodilym mluvcim ji prisla vhod. A ja byl rad, ze si mohu vydelat nejake penize a take vyzkouset, jake je to ucit. Pred Tomoko musim smeknout, ani se mi nechce verit, ze v CR byla jen 10 mesicu, jeji cestina je vazne dobra. Hned na prvni hodine jsem ji ale musel vyvest z nekolika omylu o Ceske republice. Tomoko zila 10 mesicu na male vesnici kousek od Brna a hostitelska rodina B. ji servirovala zivot v CR v poradnych davkach. Tomoko si do dnesniho dne myslela, ze vetsina domacnosti v Cechach nema automatickou pracku. Ackoliv rodina, kde Tomoko zila, vlastni televizi a Internet, pere pro mne nejakym zahadnym (asi prirodnim) zpusobem. Ma to neco spolecneho s pranim pradla ve ctyrech druzich vody ruzne teploty a destovou vodou. Na Tomoko jsem dnes koukal jako tele na nova vrata. Ale hostitelske rodine patri muj velky obdiv, dokazu si predstavit potize, kterym museli celit. Bylo velmi zajimave poslouchat zazitky cizince studujiciho v Cechach - komunikacni problemy v rodine i ve skole (ucitele neumeli anglicky), neznama jidla, zvlastni zvyky. Co mne rozesmalo, byl fakt, ze Tomoko za pravni tri mesice v Cechach pribrala 10 kilo. Konecne hmatatelny dukaz o "zdrave" ceske strave. Ale moc ji chutnalo - polevky, knedliky a cukrovi. 2 hodiny utekly jako voda a ja byl celkem znaven, povolani pedagoga mozna neni tak jednoduche, jak se rika. Kazdopadne jsem objevil, ze pohadky pro deti nejsou dobrou ucebnici cestiny pro cizince. Kdo dnes pouziva obraty jako "ta baba, co nosi vejce a tvaroh do trhu" ?
zvol si styl nagoya daruma