Ztracen v
Japonsku
Job na draka (Fukuryu)
Sebevrazedne piloty kamikaze ("bozsky vitr") zna i male dite. Co male dite ale netusi je fakt,Fukuryu - japonsky sebevrazedny bojovnik utocici pod vodou ze Japonci jakozto velmi dumyslny narod se nespokojili s obetovanim svych mladych muzu pouze ve vzduchu. Ke konci druhe svetove valky prisla zoufala japonska armada s navrhem zcela sokujici zbrane. Fukuryu aneb "stastny drak" (podle nekterych pramenu "prikrceny drak") byl vojak obleceny do specialniho skafandru a vyzbrojen ucinnou trhavinou upevnenou na dlouhe bambusove holi, ktery cekal v melke vode na nepratelske lode. Pripadne se mohl vydat na sebevrazednou misi do protivnikova pristavu. Nastesti se diky cetnym logistickym problemum nepodarilo nikdy tuto zbran masoveji nasadit. I tak ale mnoho japonskych muzu zbytecne zahynulo pri jejim testovani.


Doprovodna fotografie byla porizena ve stale expozici muzea Yushukan.
Kdyz Japonci vrazdi Japonce
Hirosemu vsak tento druhy vagon z nejakeho duvodu nevyhovoval, a po nekolika zastavkach prestoupil do vagonu tretiho. Bylo to vsak chybne rozhodnuti, jak by mu mohl potvrdit kazdy z cestujicich, kteri rano pouzivaji trasu Marunouchi. V ranni spicce jsou vsechny vlaky smerujici do Tokya preplnene, a tak se Hirosemu podarilo najit jen nepohodlne misto k stani v tlacenici naproti dverim. Ze vsech stran obklopen lidmi a s uzkosti, aby nekoho nepichl ostrum koncem destniku, snazil se sundat tasku z ramene, aby ochranil sacky se sarinem. Pri teto sve cinnosti vsak roztrhal noviny, v nichz byly sacky zabaleny, a ty mu ted trcely z tasky, zatimco igelitove sacky se sarinem spadly na zem k jeho noham. V tomto okamziku si nestastny Kenichi Hirose nejspis lamal hlavu, kam dal svou injekcni strikacku - tu bude totiz behem nekolika nasledujicich minut jiste potrebovat, pokud nekdo omylem na sacky se sarinem slapne. V panice se mu nejakym zpusobem podarilo oba dva sacky postrcit nohou pod rohove sedadlo, a kdyz vlak smerujici ke Kasumigaseki vjel do stanice Ochanomizu, Hirose je oba propichl. Kapalny sarin se rozlil na podlahu vozu a on rychle vystoupil a utekl.
...
O jedenact minut pozdeji vjel vlak do stanice Kamiyachou a v jednom z okamziku majicich nejblize k panice z nej mnozi cestujici vybehli, spechajice k vychodum. Shunkichi Watanabe, postarsi svec v duchodu, vsak ze zamoreneho vagonu nemohl uteci tak jako ostatni. Mel tu smulu, ze sedel hned vedle novinoveho balicku, leziciho ted v kapalneho sarinu, ktery mu dotekl az k noham. Zatimco ostatni prchali, Watanabemu bylo prilis spatne, nez aby mohl vstat; minutu ci dve uz nervovy plyn inhaloval a ted zustal ve vagonu sam a umiral.


V pondeli 10. brezna 1995 behem dopravni spicky vypustilo deset privrzencu sekty Óm šinrikjó smrtelny plyn sarin do vybranych vlaku smerujicich do stanice Kasumigaseki. Na nasledky tohoto utoku zemrelo 12 lidi a vice nez 5000 jich bylo zasazeno. Sok byl pro Japonce o to vetsi, kdyz si uvedomili, ze tuto brutalitu provedli jejich vlastni spoluobcane. Veskrze slo o mlade, inteligentni absolventy prestiznich japonskych univerzit, manipulovane fanatickym Shoko Asaharou. Behem nasledujich mesicu vysly najevo jeste dalsi hruzy, ktere sekta spachala na svych clenech, protivnicich i nevinnych obyvatelich.

Toto temne obdobi je fascinujicim zpusobem vyliceno v knize D.W.Bracketta Svaty teror, Armageddon v Tokiu. Momentalne je tento titul dostupny na Vltave za pouhych 50 Kc. Uvedene ukazky jsou prevzaty prave z teto knihy. Kazdy, kdo se zajima o Japonsko, by si mel rozhodne tuto knihu precist, protoze Japonsko to nejsou jen manga, samurajove a vyspela technika, ale nekdy i prapodivne fungujici spolecnost, plna rigidnich pravidel a zvyku, zmeti spletitych vztahu a pokrivenych charakteru.

Shoko Asahara byl 27. unora 2004, tj. po necelych osmi letech, odsouzen k smrti.
Co jist v Japonsku, kdyz nechcete utracet
Stravovat se kazdy den ve spickove japonske restauraci je jiste lakave, malokdo z ceskych turistu a studentu si to vsak muze dovolit. Za veceri tu klidne muzete nechat pres 1000 Kc. Nezbyva nez si varit sam ci se poohlednout po necem levnejsim. Snad vam pomuze nasledujici prehled.

Potraviny
Ty doporucuji nakupovat v klasickych samoobsluhach, protoze zbozi ve 24-hodinovych nonstopech (conbini) byva az o tretinu drazsi. Nejlevneji poridite nakup v retezci s bizarnim nazvem Don Quijote (japonsky donki), kde prodavaji nejen jidlo, ale i obleceni, cd, kosmetiku a tak dale. Dalsi moznosti jsou tzv. hjakuen obchody, kde vsechno zbozi stoji 100 jenu. Vyber jidla je zde casto omezen na sladkosti, instantni polevky, caje a podobne. Ceny potravin take zavisi na lokalite, neni vyjimkou, kdyz v centru Tokya narazite na dvojnasobnou cenu. At uz se ale vypravite kamkoliv, pripravte se na to, ze nektere produkty jsou silene predrazene. Z nasledujiciho seznamu rychle zjistite ktere. Pro ceny v korunach delte ctyrmi.

Mleko (1 litr) ... 100 - 150 yenu (zalezi na druhu)
Caj (1 litr) ... 100 yenu
Toastovy chleb ... 100 - 120 yenu
Bily jogurt (380 g) ... 140 yenu
Vajicka (10 kusu) ... 150 yenu
Platkovy syr (10 kusu) ... 180 yenu
Spageti (1/2 kg) ... 120 yenu
Zmrzlina ... 100 yenu (s vyjimkou znackove Haagen-Dasz)
5 bananu ... 100 yenu
Jablko ... 100 yenu
6 jablek ... 350 - 450 yenu
Syr typu Hermelin ... 350 yenu
Balene sandwiche ... 150 - 250 yenu (podle druhu)
Onigiri ... 100 - 150 yenu (hrudka studene ryze zabalena do morskych ras, uvnitr byva spetka masa)
Vanicka jahod ... 500 yenu
Parek v rohliku ... 280 yenu
Pecivo ... 120 - 180 yenu (ve vetsine pripadu velmi sladke a mekke)
Hranaty meloun ... 12 000 yenu

Restaurace
I v Japonsku funguji Cechum zname "fast-foody" jako je McDonald's (makudonarudo), KFC (kejefší, Subway nebo Mr. Donut. Jste-li ve velke financni tisni, tak konkretne McDonald's je vasi spasou, protoze nejlevnejsi hamburger tam stoji kolem 80 yenu. Ovsem trmacet se pres pul sveta a pak se stravovat vsednim hovezim ve sladke housce je prinejmensim trochu divne. Nastesti jsou tu i exotictejsi varianty rychleho obcerstveni! MosBurger je japonskou kopii McDonald's, vyjimku v nabidce tvori ryzo-burgry. Yoshinoya je nejznamejsim a nejoblibenejsim japonskym fast-foodem, urcite nezapomente vyzkouset dnes uz legendarni gjudon (miska ryze s hovezim masem), za ktery zaplatite 280 yenu. Japonci si ho daji klidne i k snidani. Ale mnohem lepsi nez-li Yoshinoya je retezec Matsuya, kde si za 550 - 580 yenu muzete pochutnat na polevce miso, salatu, misce ryze s masem dle vaseho vyberu. Pokud si ovsem zvladnete zakoupit kupon v automatu pri vchodu. Veskere popisky jsou totiz v japonstine. Klidne si tak domu muzete prinest uplne jine jidlo. Levne jsou take restaurace nabizejici nudle (ramen, udon, soba) a me oblibene sushi bary. V obou dvou pripadech neutratite vice jak 500 yenu. Posledni tip - nektere restaurace a to i ty luxusni maji v poledne otevren bufet, ktery byva vetsinou relativne levny (1000 yenu). Kdyz jsem jeste pracoval v Gaiaxu, obcas jsem zasel do svedske restaurace Oslo a verte mi, ze vyhlidka z 32. druheho patra na centrum Tokia je nezapomenutelna.
Purikura
Uz samotny nazev je priznacny pro soucasne Japonsko a jeho poulicni pop-kutluru. Purikura je zkracena verze japonskeho Purinto Kurabu, coz je zkomolenina anglickeho Print Club, tedy cesky Klub tisku. Jedna se o malinke samolepky, ktere si muzete nechat udelat ve specialnich foto-kabinkach. Tyto kabinky lze vetsinou najit v hernich centrech a jsou vzdy plne mladych Japonek. Po zaplaceni drobneho poplatku bezi cas a v pravidelnych intervalech je vnitrek kabinky vyfocen. Tou dobou uz je par nebo skupinka uvnitr a pozuje. Protoze je ale na vse celkem malo casu, vysledne fotografie jsou hodne bezprostredni. Pred samotnym tiskem se daji svetelnym perem pridat dalsi efekty jako je pozadi, text a ruzne doplnky (kvetiny, hvezdicky, srdce atd.). Mlade Japonky sebou casto maji velke, tezke albumy, do kterych male samolepky vkladaji treba nekolik let a pak se s kamarady schazeji a prohlizeji a debatuji. Je urcite velkym sokem najit tohle album treba po 10 letech. Mimo alb se samolepky purikura lepi na vsechno mozne, vzdy ale na mobilni telefony. Purikura zacinaji byt popularni i v dalsich asijskych zemich a snad dokonce i v USA a Evrope! A kdo vi, mozna uz brzy se objevi i v Cechach.

Jasne, ze i ja mam doma purikury a dokonce jsem planoval je nafotit a pridat k textu. Ale dosel jsem k nazoru, ze tentokrat by to nebylo vhodne, jsou dost soukromeho razu. Radeji vas tedy odkazu na greggman.com a mypurikura.tripod.com.
Co bude dal
Hned na zacatku priznavam, ze mne hodne prekvapily reakce, ktere jsem dostal po oznameni navratu z Tokya. Ano, z Japonska psat ted asi nejaky cas nebudu, ale vzdat se weblogu nehodlam. Psani je tvurci cinnost a docela jsem tomu propadl. Kde nic drive nebylo, najednou jsou stranky plne zajimavych informaci. Pochopitelne nejenom mou zaslouhou. Timto dekuji vsem, kteri mi pisi do komentaru, tahle zpetna vazba je dulezita a zkvalitnuje obsah stranek. Pri tvorbe Ztracen v Japonsku jsem se take naucil lepe php, XHTML, CSS a Search Engine Optimization. I kdyz to SEO berte s rezervou, v ceskych podminkach nic takoveho neni potreba, staci mit ciste napsany kod a byt zaregistrovan na www.seznam.cz. A psat. Kdyz si ted nechate vyhledat Japonsko, weblog a fotografie, vykouknu na Vas jak na Google tak i na Jyxo z hodne prednich pozic, z cehoz mam radost, ale na druhou stranu to prinasi i jiste zavazky. Lide, kteri hledaji opravdu dulezite informace o Japonsku, budou na mych strankach zatim asi zklamani. Toto chci co nejdrive napravit. Zprav o Japonsku neni nikdy dost, i kdyz doufam, ze se nebudou vyskytovat jedinci jako tento, ktery smahem zkopiroval muj clanek a vystavil ho na svych strankach, aniz by mne o tom informoval a nebo mne alespon uvedl jako autora.

Takze co vas v pristich mesicich ceka? Mam spoustu temat o kterych chci psat, otazkou zustava, zda na to budu mit cas. Zajimavosti z Japonska, mista, kam jsem se chtel podivat, ale nevyslo to a snad i preklady par japonskych povidek. Navic zacatkem cervna za mnou prileti Naoko, takze asi budu pokracovat pod nazvem "Ztracena v Cechach" :) . Navrat jsme s Naoko rozebirali hodne dlouho, nic neni cernobile a tak i pobyt v CR s sebou prinasi jista rizika i vyhody. Dulezite ale je, ze Naoko snila o delsim pobytu v zahranici, takze se do Cech moc tesi. Navic firma, kde pracovala, chysta plosne snizeni platu vsem zenam v podniku bez ohledu na postaveni a pozici (coz je tedy sila), a tak dala vypoved. Zeny v Japonsku to maji vubec tezke - karierni postup byva znacne omezen a nektere pozice jsou dostupne pouze muzum. Nase role se ted obrati. Ja budu pracovat a Naoko si bude uzivat krasy Prahy a hledat zamestnani. A protoze je poprve v Evrope, chceme hodne cestovat - Pariz, Rim, Madrid, Egypt. Kdyby tedy nekdo shanel asistentku mluvici anglicky a japonsky a nebo snad mel zajem o hodiny japonstiny, at se mi urcite ozve! :)
Japonsky kapesni popelnik
Predstavte si nadrazi. Proste obycejne nadrazi, kde lide cekaji na vlak, ctou noviny, povidaji si, lemtaji lahvace a tak dale. Nekteri z nich kouri. O tom, kam odklepavat popel a kam zahodit spacka, moc nepremysleji. Proste "pohoda". Ne tak v Japonsku. Kuraci se tu na nastupisti sporadane sdruzuji v oblastech pro ne specialne vyhrazenych a popel poctive odklepavaji do popelniku. Co kdyz ale zadny popelnik neni v dohledu? Profesionalni japonsky kurak ani na okamzik nezpanikari a z kapsy vytahne prenosny popelnik "hayzara"!

Japonsky prenosny popelnikJaponsky prenosny popelnik

Veskery popel odklepe do nej, nedopalek cigarety tez, pak popelnik zavre, strci do naprsni kapsy a nasedne na vlak. Cas od casu popel vysype a tasticku umeje. Roztomile, ze?

Kdyz jsem psal o tom, ze japonske hanami trochu pripomina rekreacni plaze u more, asi malokdo mi veril. Tady je nevyvratitelny dukaz, Japonci jsou obcas fakt mimo. :)
Sbohem Japonsko!
Uz je to tak, za vice nez 4 mesice se mi nepodarilo sehnat praci a tak zitra rano nasednu na letadlo mirici do Frankfurtu a odtud do Prahy. Mam rozepsane takove celkove shrnuti o me druhe vyprave do Tokya, dodelavat to budu nekde nad Sibiri, takze v pondeli se urcite zastavte. Bohuzel v tento moment nedokazu odhadnout dalsi budoucnost blogu. Mejte se vsichni zatim moc hezky!
Susene (akvarijni) rybky s mandlemi
O teto "pochoutce" jsem vedel uz pekne dlouho, ale az teprve psani weblogu mne primnelo si jeden balicek zakoupit. Na prvni pohled totiz tyhle "chipsy" vypadaji hrozne. Malinke susene rybicky vcetne malinke susene hlavicky, malinkych vysusenych ocicek a verim, ze i malinkeho suseneho mozecku. Abych si vse trochu ulehcil, pro zacatek jsem koupil michanou smes s mandlemi.

Fish and Almond - japonska pochoutkaFish and Almond - detail

Jak jsem otevrel pytlik, vyvanula se ostra, slana vune rybiny a na vterinu jsem zakolisal. Za tohle mi prece blog nestoji! Ale nakonec jsem sesbiral zbytky odvahu, nabral malou hrst smesi a ochutnal. Mandle byly dobre. A rybky? Ty taky! Ono je to docela chutne! Takove sladko-slane. Jen mam strach, aby mi nejake to ocko neuvizlo mezi zuby. No predstavte si to, usmeji se na vas a ze zubnich mezer na vas mrkaji male mrtve rybky. Ale konec morbidity, je can na obed. A pro neverici Tomase - toto neni April!
zvol si styl nagoya daruma