ztracen v Japonsku
31.03 - 06.04
36. tyden
|
|
| |
|
|
|
|
|
|
31-03-2003 (pondeli), Nara
Kyoto - den 3
V pondeli rano jsme vyrazili do Nara, nejstarsiho hlavniho mesta Japonska (710-784). Mesto Nara je zname predevsim diky dvema zajimavostem:
nejvetsi sochou Buddhy v Japonsku a ohromujicim poctem srncu, kteri naprosto volne pobihaji po zdejsim parku. A turiste
si nakupuji u mistnich obchodniku krmivo a tim pak ty srnce krmi a krmi. Nejchytrejsi z nich loudi zradlo u samotnych prodejcu. Srnci,
ne turisti. :) Nejvetsi socha Buddhy (14,98 m) je uvnitr chramu Todai-ji, ktery byl dokoncen v roce 752 a v soucasne dobe
je povazovan za nejvetsi drevenou konstrukci na svete.
Zazitkem, na ktery rozhodne nezapomenu bylo prolezani Buddhovy nosni dirky. O teto atrakci jsem vedel predem a tak jsem byl
velmi zvedav, jak to ve skutecnosti vypada. Takze, za Buddhovou sochou stoji sloup, kterym se da prolezt, nicmene tento prulez
je opravdu uzky.
Velikost prulezu je totozna s velikosti Buddhovy nosni dirky a kdo jim projde, dosahne okamziteho osviceni.
Kdyz jsme ke sloupu dorazili, kolem bylo asi tak 50 Japoncu plus nejaci gaijini. Prolezani se tesilo velke oblibe
predevsim mezi prckama. Po zhruba 5 minutovem vahani jsem se rozhodl, ze uz jsem se dlouho nikde neztrapnil a take, ze by bylo velmi
zajimave zjistit, co se deje s osobami, ktere zustanou uvezneni uvnitr a postavil se do fronty. Bylo opravdu tesne. Musel jsem to
prolezat otocen na bok. Nejakym zazrakem jsem se ale opravdu dostal na druhou stranu, kde mne cekaly "standing ovations".
V tu chvili jsem byl opravdu hrdina! :) Bohuzel, jsem zakazal porizovat fotografie tohoto heroickeho momentu, cehoz nyni
nesmirne lituji. Obrazek japonskeho prcka jsem prevzal z webu http://www.richard-seaman.com/.
Po prohlidce chramu Todai-ji jsme se vydali do mistnich lesu, kde jsou ukryty malebne chramy a svatyne. Jo a take jsme potkali
jednoho opileho Japonce, ktery mi uveril, ze se jmenuji stejne jako on. Ani vlastne nevim, co vsechno jsme stacili projit,
ale atmosfera toho vecera byla nezapomenutelna. K memu prekvapeni jsme totiz nikoho na nasi ceste nepotkavali. Bylo to opravdu
magicke. Predstavte si, ze jdete tichym lesem a najednou slysite zpev mnichu. Na ceste do chramu potkate mladicke Japonky,
ustrojene do jakychsi knezskych oblecku. Pak dorazite do chramu, kde nejsou zadni turiste a mnichove zpivaji nekde ukryti blizko.
Sedite na schodech chramu a les se pomalu nori do tmy. Takto jsme tam sedeli asi pul hodiny, ale pak byl chram uzavren a nas cekal
navrat do civilizace.
01-04-2003 (utery), Kyoto
Kyoto - den 4
Tak jako v nedeli a v pondeli i toto rano jsem si rikal, ze dnes uz to prece nemuze byt tak zajimave. A tak jako v nedeli a v pondeli
jsem se mylil. Nejprve jsme vyrazili na Fushimi Inari, kde se od 11:00 se mel konat nejaky tradicni japonsky obrad, pravdepodobne
na oslavu prichodu jara. Obrad trval asi hodinu. V podstate se ho ucastnily tri strany: mnichove, 10 mladych Japonek a (pravdepodobne)
jejich matky. Tezko se to vsechno popisuje - jarni vzduch, pistaly a bubny, susteni kimon, obradni hlas mnichu, skladani ikebany. Nafotil
jsem cely jeden film a tak doufam, ze mi vyjdou fotky. Po obradu jsme se vydali do blizkych kopcu. Fushimi Inari je zname
tisici cerveny bran, ktere postaveny tesne za sebe tvori jakesi tunely. Vypada to naprosto super. Po zhruba dvou hodinach jsme zamirili do posledniho chramu, ktery
nas cekal - Sanjusangendo. - chram s 1001 sochou Buddhy. Respektive 998, protoze tri exemplare jsou nyni vystaveny
v japonskych muzeech. Posledni zastavkou pred navratem do Tokya, byl Gion, kde jsme shledli Miyako Odori (tanec rozkvetani
kvetu). Jeste ze jsem mel dalekohled, dopodrobna jsem si prohledl vsechny zucastnene. Maiko (geishu v uceni) byly ok, ale nektere
geishy byly docela stare. A jedna (ktera hrala chlapa) byla fakt hnusna a sel z ni strach. Ale stalo to za to! Byla to takova prijemna
tecka za velmi povedenym vyletem do Kyoto.
02-04-2003 (streda), Tokyo
Navrat
V 5:30 rano jsme dorazili na Tokyo-eki a v 10:00 uz jsem pilne pracoval.
04-04-2003 (patek), Tokyo
Trat sebevrahu
Na zaver tohoto tydne neco krapet veselejsiho, ne?
Nejoblibenejsim zpusobem sebevrazdy je v Japonsku skok pod jedouci vlak. Kazdy takovy incident znamena zdrzeni spoje
a kazde zdrzeni stoji penize. Proto na ochranu drah existuje zakon, ktery prikazuje pozustalym zaplatit tyto prostoje. Nejlevnejsi
a tedy mezi sebevrahy nejoblibenejsi je Chuo Line, jinak znama jako "trat sebevrahu".
|
|
|
){kind=link}